Dveřní nástěnka

Dveřní nástěnka

Hoši, něco tady s tím musíme vohnout..

::Dveřní nástěnka::
INdoor
OUTdoor
..co se dveřmi neprotáhlo
Diskuze
Strojovna
..klíčová dírka
Odkazy
..do pekla
Honzíkov
..do většího pekla
reklama
..smrdí

Stav pantů:

DN nevyhovuje ničemu a nikomu, natož nějakým standartům..


*
Klika
Malá podzimní Jablkoň do roka a do dne (od Bredyho)


V pondělí 18.9. 2006 tomu byl na den přesně jeden rok, co jsem shlédl vystoupení originální, dravé, vtipné a hravé formace Jablkoň v zahradě řepského kláštera, kde se tehdy hrálo pro dobrou věc (výtěžek putoval na zajištění prostředků pro vybavená zdravotní lůžka pro tělesně postižené, o něž se řepský klášter stará) a Jablkoň tehdy předskakovala o mnoho známějšímu, ale v porovnání s ní již poněkud vyšeptalému Spirituálu Kvintet. Tehdy jsem tuto formaci naplno objevil a její skladby, které jsem si podloudně stáhl, ba dokonce i zakoupil, mi spolu s dalšími pomáhaly přečkat ve zdraví dlouhou zimu.
Proto, když mi znenadání tohoto pondělního večera zavolal kamarád a upozornil mě na vystoupení této kapely v malostranském Popocafépetlu, vzpomněl jsem si na onu přesně jeden rok měřící vzdálenost mezi výše popsaným zážitkem a současností, pochopil jsem to jako dobré znamení a vyrazil jsem. Navíc, jsa si vědom, že tento kamarád velice dobře ví, jak je zhoubná přílišná inflace kulturních zážitků, a tudíž poctí svou návštěvou jen tu a tam nějaký obzvlášť zajímavý koncert či divadelní představení, byl jsem si jist, že nejedu na Újezd jen tak nazdařbůh.
A má důvěra se mi také plně vyplatila. V příjemném prostředí nedávno otevřeného hudebního klubu, který sice cenami už lehce připomíná centrum, avšak budiž mu to přáno, jsem pak zažil takové lehké deja vu, neboť toto podzimní jablkonění v mnohém připomínalo ono přesně před rokem, avšak neznamená to ani v nejmenším, že by se snad Jablkoň nevyvíjel, nebo nedej bože hrál stále ten samý repertoár prokládaný těmi samými vtipy.
Nejpodstatnější rozdíl oproti loňsku byl v tom, že Jablkoni chyběla významná část rytmické sekce, a sice bicí spolu s bubeníkem, a jediné, co na zatím prázdném pódiu slibovalo je nahradit, byly různé perkusivní předměty, jimž vévodil svazek mušliček, což je nástroj jistě zajímavý, ale jak vám každý správný hudební fajnšmekr potvrdí, řízný zvuk virblu nebo dunění kopáku vám nahradí jen stěží. Záhy, když čtyřčlenná kapela, vedená dvoumetrovým holohlavým vousatým frontmanem Michalem Němcem a doplněná o zpěvačkosaxofonistku Aničku, nastoupila na pódium, jsem však seznal, že pánové (a dáma) si i bez bicích poradit dokážou a že v příštích dvou a půl hodinách je ani nebudeme postrádat.
Složení kapely i volba repertoáru onoho večera nejspíše připomínala „malou lesní Jablkoň“, což je tvář kapely, kterou sami hudebníci charakterizují jako „program písničkový, folkový, nejméně komplikovaný a vlídný“, občas říznutou „velkou polní Jablkoní“, tedy podobou rockovější, kterou si kapela uzpůsobila tak, že i nejříznější vypalovačky jako punkdětská Enykybenyky a tak dále, jejíž skutečné jméno patrně nikdy nezjistím, se obešly bez bicích a přesto její projev překypoval dynamikou.

obrázek

Menu, které Jablkoň nabídla, bylo nejen rozsáhlé, ale také poměrně rozmanité. Díky velkému nadhledu si mohl Michal Němec dovolit zastřešit a spojit právě řečené takřka punkové záležitosti s lyrickými milostnými baladami, brilantními kytarovými skladbami, obstaranými většinou „sedící kytarou“ Martinem, hráčem klasicky vzdělaným, a napsanými z velké většiny živoucí legendou české klasické kytary Štěpánem Rakem, při nichž se Němec uchyloval do role dirigenta a celou záležitost s patřičnou vážností a zanícením „řídil“, i zase hutnějšími, rockovějšími, ale přesto značně invenčními fláky tak, aby to celé působilo jako organický celek bez nějakých násilných přechodů. Pauzy mezi jednotlivými písněmi vyplňoval povětšinou obrovitý frontman nedbalými humornými průpovídkami tak trochu v plíhalovském stylu, řečenými tak, že divák zapochyboval, zda jsou určeny jemu, nebo si je ten muž mumlá jen tak pro sebe. Jen bych ještě dodal pro ty, kdo se ještě s Jablkoní nesetkali nebo si to setkání plně neuvědomili, že se jedná o uskupení velice zdatných instrumentalistů, většinou klasicky vzdělaných, jejichž velké teoretické i technické dovednosti jim umožňují zapřáhnout nevídaný rozsah hudebních odvětví do svých služeb a vytvořit vysoce složitou, ale přesto posluchačsky vděčnou hudbu, rozmanitou co do nálad, stylu a tempa, která je doplněna podobně invenčně zpracovaným textem, který v řadě písní není vůbec artikulovaným jazykem, ale jakousi novomluvou, kterou si členové Jablkoně sami vytvářejí (což je krásně vidět například v jejich nejznámější písni Kolotoč). Dovolil bych si citovat zvláště výstižnou charakteristiku hudebního publicisty Jiřího Černého, který v jedné ze svých kritik pravil, že „Jablkoň je setkání Georga Fridricha Händela s pračlověkem“. Přesně tak na mne jejich hudba působí – kontrapunkt vysoké hudební erudice, která se tvorbou Jablkoně prolíná s živelností, kterou skutečně nejlépe vystihuje představa pravěkých rejů okolo posvátného ohně.
Abych se příliš nerozplýval, je pravdou, že ne vždy je Jablkoň takto rafinovaný, protože kapela si je asi sama vědoma, že celý koncert by se to ani vydržet nedalo. Proto jsme se občas dočkali i lehčích skladeb, jindy zpěvačkosaxofonistka odložila svůj nástroj a jala se chrastit oněmi výše zmíněnými mušlemi, jindy nechali ostatní členové kapely na pódiu vyniknout samotného Němce při takřka písničkářském vyznání „Buď zase chvíli mladá“ a sami si v pozadí mnuli brady nebo si balili cigaretu. I tato nejen stylová, nýbrž i aranžérská rozmanitost činila z celovečerního koncertu zábavné a pestré dostaveníčko.
Jablkoň se rozloučila Aplausem na rozloučenou, do něhož, podobně jako v řadě dalších písní zapojila publikum, (kompozici Machalaj uvedli například vyzváním k ruchu, protože jinak by v určité pasáži písně „vůbec nic nebylo“) které se, jsa řízeno dirigentem Němcem, proměnilo ve vydatnou rytmiku čítající stovky dlaní plnících pokyny shora. Pak přišla závěrečná konkluze a milí Jablkoňové se vydali do zákulisí, když ještě donutili svou Aničku, aby se coby elév a bažant kapely zhostila prodeje hudebních nosičů, bez kterých by se to v září, kdy už jsou vpodstatě vánoce, neobešlo…

obrázek


Braddey





Autor: jakub.uck

Naposledy změněno: 21.09.2006 12:18:16

Vyhledávání na DN:

Anketa:

Stisky kliky:

CZilla - Lokalizace, podpora a propagace projektu Mozilla.org. Get Firefox!
Dveřní nástěnka ®, ver.0.70 beta, © 2006, stránka vygenerována za: 0.10s.
webmaster: H42K